Příběh z regresní terapie - Strach ze smrti
ŽENA, 32 LET
TÉMATA:
1. klientka má strach o své blízké. Když není s nimi, obává se, že s jim něco stane a už je nikdy neuvidí;
2. strach i o vlastní život, má neustále strach, že zemře, ač není v reálném ohrožení;
3. často myslela na to, co s ní bude po smrti, cítila velké pocity lítosti;
4. iracionální strach ze zvuku domovního zvonku - starý typ zvonku, který byl obvyklý dříve.
MINULÝ ŽIVOT:
Klientka prošla celkem tři různé životy.
Při vstupu do prvního života se vnímala jako mladá žena, která běží po poli, cítila, že má velký strach o život, že utíká před něčím, nicméně nikdo jí nepronásledoval, přesto se velmi bála, že zemře. Slyšela velký hluk, nebyla schopná definovat, o jaký zvuk se jedná a co zvuk vydává, jen že přichází ze shora, jakoby z nebe. V dalším okamžiku cítila velkou bolest a pak již byla mimo tělo. Viděla se, jak leží na zemi a na ní je kus ocele ze střely, náraz jí zabil. Když se na situaci dívala z odstupu, viděla na nebi válečné bombardéry, které ostřelovali místo. Viděla své mrtvé tělo a lidi, utíkající kolem jejího mrtvého těla. Nikdo si jí nevšímal, nevěnoval její mrtvole žádnou pozornost. Cítila nad tím velkou lítost, že se ani nikdo nezastaví, jen kolem ní procházeli pryč. Její duše zůstala na místě dlouhé dny a dívala se na své opuštěné tělo, které tam leželo.
Ve druhém životě se vnímala jako mladý muž, který utíká v otrhaných šatech lesem. Utíkal a stále se otáčel, zda nevidí své pronásledovatele. Na samotě v lese našel opouštěný dům, ve kterém se schoval. Byl velmi unavený, hladový, cítil velký strach o život. Klientka v tomto momentu nedokázala přesně popsat, kdo jí pronásleduje, ale věděla, že když jí pronásledovatelé najdou, tak zemře. Po jídle muž únavou usnul. Ráno ho vzbudil hluk z venku, slyšel přicházející muže. Věděl, že je s ním konec, že ho již našli. Muži měli na sobě uniformy, byly to vojáci, se kterými dříve bojoval. Protože nechtěl zabíjet, utekl. Útěk se za válečného stavu trestal smrti. Proto ho vojáci vyvedli před dům a velitel nařídil jednomu z vojáků, aby muže zastřelil. Klienta v tu chvíli řekla, že cítí prázdno, ani strach, ani jinou emoci. Nebyl to pocit rezignace, ale smíření se - přijetí. Prostě přijala, že situaci nemůže změnit, že buď by musela zabíjet ona druhé nebo prostě zabijí oni jí. A že cítí, že si vybrala správně, že zabíjet nechce. Když se pak dívala na svůj život s odstupu, zjistila, že jí na vojnu odvedli, i když nechtěla - musela jít. Vojáci pro ní přišli ve chvíli, kdy seděla s rodiči v bytě u stolu. Věděli, že pro ní mají přijít, byly v napětí, když vojáci zazvonili, muž, kterým v tom životě vnímal, že je to konec jeho života, že to nedopadne dobře.
Ve třetím životě se vnímala jako mladá žena, nesoucí na zádech nůši s dítětem. Vnímala, že je na mýtině v lese a na někoho čeká - na muže, který je jejím manželem. Že na muže čeká, aby spolu odešli pryč s toho místa, navždy. Vnímala, že musí odejít, že jim jde o život. Čekala dlouho a muž stále nešel. Cítila nejistotu a strach o něj, přesto vnitřně cítila, že musí odejít, že jinak zemře. Pak již nečekala a rozhodla se jít sama. Věděla, že musí přejít hranice pryč, do jiné země, do bezpečí. Když procházela obydleným místem, vnímala nepřátelské pohledy lidí, nenávist. Místem prošla co nejrychleji, směřovala na hranice, kde jí ale vojáci hlídající hranice nechtěli pustit přes. Prosila je, oni jí jen pohrdavě odsekávali, navíc na ní začali dorážet sexuálně, při potyčce spadla na zem, na kameny, na nůši s dítětem a dítě zabila svou vahou. Vnitřně cítila, že i její muž je mrtvý, jinak by na místo schůzky přišel. Neviděla východisko ze své situace. Nemohla odejít, přišla o muže i dítě, kdyby zůstala na místě, stejně by jí zabili. Šla tedy lesem na místo na skále a skočila. S odstupu pak klientka doplnila příběh o informaci, že cítila, že se jednalo o nenávist na základě příslušnosti ke skupině lidí - k rasové nenávisti.
ZÁVĚR:
Uvědomění, že všechny životy, které jí byly ukázány, se odehrávaly během války, kdy měla stále strach o život. Neměla možnost situace ovlivnit, prostě byla taková doba. Uvědomění, že nyní žije za jiných podmínek, že se nemusí neustále bát o život.
Při komunikaci s VV bylo klientce sděleno, že jí pomůže přijmout smrtelnost jako součást života. Že je to věc, kterou můžeme přijmout, stejně jako na život přicházíme, jednoho dne z něj musíme odejít. Přijmout skutečnost, kterou stejně nelze změnit.
Zaměření se na prožívání teď a tady. Užívat si život, jaký je teď. Zaměřit se na prožitky štěstí, lásky a uvědomění si pozitivních věcí v jejím životě - vděčnost za současný život, který má spokojený.
S pomocí Vyššího vědomí došlo k uvolnění traumatu z násilné smrti, k posílení zaměření pozornosti na přítomný okamžik, na pozitivní emoce a pocity.