ŽENA, 19 LET

TÉMATA:

1. klientka má na obličeji, dekoltu a rukou ekzém, vyrážku, nemůže se jí zbavit a doktoři neznají příčinu;

2. velká přecitlivělost při kontaktu s druhými, strach z toho, že jí odsoudí, že o ní mluví, strach vymezit si hranice, když se k ní někdo chová špatně;

3. schopnost velké empatie s schopnost vnímat pocity a stav druhých, vnímá jako velkou přítěž, cítí se zahlcená vjemy, nedokáže pracovat s negativními energiemi a pocity, které převezme z druhých, pocit vyčerpání z interakce s lidmi.

MINULÝ ŽIVOT:

Při vstupu do minulého života se klientka vnímala jako mladá žena, v prostých lněných šatech, jak chodí po louce a sbírá květiny. Žila v dřevěné chaloupce na samotě, se svou babičkou, která jí učila rozpoznávat byliny a jejich využití. Z bylin dělali sušené směsi, oleje a tinktury pro léčení. Chodili za nimi lidé z vesnice i města pro rady a bylinky na různé obtíže. 

Po smrti babičky žila v chaloupce sama, živila se jako léčitelka - bylinkářka. Vnímala, že kromě dovednosti sbírat bylinky a rozpoznat, k čemu jsou vhodné, míchat z nich směsi na různé obtíže, měla i velkou míru empatie a schopnost ihned rozpoznat příčinu nemoci nebo fyzických obtíží člověka. Dokázala léčit svýma rukama, energií, která přes ně procházela. Dlouhé roky pomáhala lidem, žila v harmonii s přírodou i lidmi.

Jednoho dne k ní do chalupy vtrhli ozbrojení muži - byřici a beze slova jí odvedli do blízkého města, do vězení v radnici, kde jí bez vysvětlení zavřeli do cely. Když se ptala, co se stalo, proč je tam, jen na ní žalářník zakřičel, že je špinavá čarodějnice a bude hořet. Před soudem, který se konal další den se dozvěděla, že jí obvinila žena z vesnice, že otrávila jejího muže. Léčitelka se bránila, že muž jedl kořen, o kterém si myslel, že mu zvýší potenci, ale léčitelka ho varovala, že je jedovatý a nemá ho jíst. Muž ho i přesto jedl a na následky otravy zemřel. Manželka muže u soudu tvrdila, že za otravu může léčitelka a že to byla ona, kdo muži dal ten kořen. Léčitelka byla tak zaskočená a paralyzovaná tímto nařčením, že nebyla schopná se více bránit. Soud rozhodl, že léčitelku upálí. 

Hned druhý den ráno jí odvedli na hranici na náměstí. Náměstí bylo plné lidí, ti na ní křičeli, že je vražedkyně, čarodějnice, plivali na ní a házeli po ní shnilé ovoce. Mezi lidmi bylo i dost lidí, kterým pomohla a úspěšně je léčila. Cítila velkou bezmoc, smutek a zklamání z lidí, že se k ní takto chovají přesto, že většině z nich pomohla a vyléčila je. Když jí přivázali na kůl na hranici, kat se jí ptal, zda chce říct nějaká poslední slova před smrtí. Cítila, že ať by řekla cokoliv, nemělo by to smysl. Vzdala to, bez potřeby se obhájit. Poté, co kat zapálil hranici, cítila nejintenzivněji pálení ohně na rukou, dekoltu a obličeji. 

ZÁVĚR:

Uvědomění, že se mohla více bránit, že mohla o svůj život více bojovat, že to nemusela pod tlakem okolí tak rychle vzdát. Uvědomění, že v tomto životě a této době se může obhájit bez následků možné smrti, že je to bezpečné.

Uvědomění si svých schopností, schopnosti nacítění se na druhé a rozpoznání jejich stavu, pocitů a nemocí, že nejsou přítěž, že pokud se s nimi naučí pracovat, může využívat pro pomoc druhým. 

S pomocí Vyššího vědomí došlo k uvolnění traumatu ze způsobu smrtí upálením, očištění buněk i kůže, přetnutí vlivu zranění z minulého života na její současné fyzické tělo.

Klientka si také po regresi uvědomila, že se v tomto životě záměrně vyhýbala použití přírodních přípravků, měla z toho neopodstatněný strach. Primárně se zaměřovala na chemii a léky doporučované lékaři, i když to nebylo nezbytně nutné.