Příběh z regresní terapie - Osiřelé dítě

ŽENA, 27 let

TÉMATA:

2. vztah k jídlu - potřeba se přejídat, když trpí špatnou náladou, pocit, že je "nedojedená";

3. časté pocity skleslosti, špatná nálada, plačtivost, představování si černých scénářů o smrti blízkých a že zůstane sama;

4. strach z budoucnosti, z toho, že se neuživí, že nebude mít práci;

5. neustálé pocity zimy, potřeba mít neustále nohy v teple, i když je léto.

MINULÝ ŽIVOT:

Klientka vstoupila do minulého života v době věku svých zhruba 9 let. Viděla se procházet trhem ve středověkém kamenném městě. Všude bylo plno stánků s jídlem a ona cítila velký hlad. Také cítila, že je jí velká zima od nohou, měla je bosé a velmi špinavé. Na sobě měla otrhané a špinavé šaty. Jak procházela trhem, snažila se žebrat jídlo. Nikdo si jí nevšímal, většina lidí odvracela zrak, když si jí někdo všiml, tak jí sprostě nadával a odháněl jí od svého stánku. U jednoho stánku se pokusila ukrást pečenou moučnou placku. Trhovkyně jí chytila a volala byřice. Ti jí odvedli na náměstí a tam dostala výprask. Lidé se jí smáli a pokřikovali na ní, že je zlodějka, špína, žebrota.

Abychom získali více informací, posunula jsem klientu před tuto událost, do doby, kdy ještě měla domov. Klientka viděla dřevěnou chaloupku, skromně zařízenou, na samotě. Zde žila se svým rodiči do dne, kdy do jejich chalupy na samotě vtrhli muži, kteří kolem projížděli na koních, dům vyrabovali, rodiče jí zabili a chalupu zapálili. Přišla tedy o oba rodiče i domov, od té doby se toulala. Držela se u větších měst, kam chodívala žebrat či krást, jinak si sháněla jídlo v přírodě. Přespávala ve stodolách a krmelcích, na sýpkách. Dokud byla dítě, sem tam jí lidé nechali přespat i v domě, někdy i dostala něco k jídlu, staré oblečení. Nosila stále obnošené a špinavé oblečení, neměla boty, nohy měla jen ovázané starými hadry nebo chodila bosá. Stále měla studené či mokré nohy.

Její život byl podmíněn jen přežitím, získáváním jídla a místa, kde přespí, kde se zahřeje. Zažívala jen pocity zimy, strachu, hladu...

Jednou byla na trhu přistižena při pokusu o krádež jídla, nikoho nezajímalo, že je ještě dítě, byla potrestána. Dostala výprask rákoskou na náměstí, přede všemi. Lidé na ní pokřikovali, že je špína, zlodějka. Cítila se velmi sama, odsouzená, věřila tomu, co o ní ti lidé říkají, nevěřila, že by mohla mít lepší život, když jí lidé nenávidí za to, čím je.

Když byla o něco starší, ale stále ještě velmi mladá dívka, neměla jinou možnost, než se začít živit jako prostitutka. Muži se k ní chovali násilně, jako by byla jen věc, zažívala jen ponížení a bolest. Lidé jí odsuzovali za to, že je prostitutka, pohrdali jí, napadali jí, vždy byla na pokraji společnosti. Styděla se za to, jak žije, vyhýbala se lidem i jejich pohledům, nikdo se k ní nechoval dobře.

Stále žila na ulici, často se musela rozhodovat, zda si zaplatí pokoj v hostinci, nebo zda zaplatí jídlo. Neměla vidinu lepší budoucnosti, žila ze dne na den, bez radosti.

V jeden zimní den, kdy byly velké mrazy, se snažila si vydělat na pokoj v hostinci, aby mohla spát v teple, ale podařilo se jí vydělat jen tolik peněz, že si mohla koupit jen pár sklenek pálenky v hospodě. Seděla v hospodě a pila, dokud nezavřeli. To jí vyhodili na mráz, jak byla opilá, lehla si přímo na ulici a tam umrzla.

RESTIMULACE V TOMTO ŽIVOTĚ:

ZÁVĚR:

Pochopení, že nyní žije ve zcela jiných podmínkách, má milující rodiče. Že se dokáže uživit i sama, protože má dostatečné schopnosti i příležitosti. Nemusí trpět zimou ani hladem. Uvolnění strachu ze smrti blízkých

Uvědomění, že to, co chce a co si přeje je důležitější než to, co si o ní a tom jak by měla žít myslí ostatní - osvobození traumatu z části duše, která trpěla strachem z toho, že bude odsouzení ostatními.